Úvodní obrázek

2
listopad
Cesta kolem světa za 11 dní

Letos jsme táborovou základnu společně s našimi táborníky přenesli do roku 1922. V tomto roce se totiž uskutečnila nevídaná cesta kolem světa za 11 dní! S úžasným nápadem na cestu přišel pan George Fogg, vnuk slavného Willyho Fogga, který právě tímto způsobem chtěl dědečkovi popřát k 90. narozeninám. Trasu znal jen sám pořadatel, pro samotné soutěžící byla překvapením, avšak cíl byl nad slunce jasný! Jako první popřát starému panu Foggovi a zároveň mu předat vzácné artefakty ze všech zemí, které bylo nutno během cesty navštívit.

K nelehkému úkolu se přihlásily hned čtyři soutěžní dvojce z celého světa, které si k sobě postupně přibíraly své pomocníky. Jednalo se o: španělsko - japonskou dvojici Marco don Cojo a Maya Yakyama s pomocníkem Matyasem, dále Veronicás Papadoupolis a Jakob Themitrum z Řecka a Německa s pomocníkem Paulem, následováni britskou zástupkyní Lady Dianou a z Maďarska pocházejícím Guleválošem Hárošem s pomocníkem Michaelem. Výčet soutěžních družstev uzavíral italsko - ruský tým, a to Ivánovna Krasněva a Giusseppe Fishimani s pomocníkem Carlem. Do boje o prestiž a také slíbenou odměnu dvaceti tisíc liber se přihlásil ještě jeden cestovatel ? Vikirádža Raghú z Indie, avšak nevybral si k sobě žádné pomocníky ani doprovodnou skupinu odborníků, tudíž George Fogg mu účast v soutěži důrazně nedoporučil. Vikirádža Raghú však s názorem pořadatele nesouhlasil a trval na svém, že celou soutěž nakonec vyhraje i sám.

A tak se teď naši cestovatelé vydali na samotnou cestu. Hned druhý den ráno se startovalo z Anglie a již odpoledne nás přivítaly Kanárské ostrovy. Na nějaké poznávání okolí nebyl vskutku čas. Okamžitě po příletu začaly týmy pátrat po artefaktu, aby mohly v cestě pokračovat zase dál a neztrácely zbytečně čas. Nicméně ,,drobným? zádrhelem byl fakt, že pro získání artefaktu se muselo navštívit všech 7 ostrovů a přeložit starodávný guančský jazyk, který už téměř nikdo neovládá. Nicméně se s velkým štěstím první den cestování našim dobrodruhům vydařil a bylo možné pokračovat dál do Egypta. Radost z odvedené práce zkalila jen kletba guančského šamana: ,,Kdo oslabí vulkán moci, nenalezne klidu ve dne ani v noci.?

V Egyptě naše družiny přivítaly majestátné pyramidy, které jsou už po staletí hlídány magickou sochou Sfingy. Soutěžní týmy právě sem dorazily již časně dopoledne a hned, stejně jako předešlého dne, se daly do hledání artefaktu. To se jim však ne úplně povedlo, jelikož svatyni, kterou hledaly, objevily až na podruhé. Během noci, tak aby se cestovatelé vyhnuli vykradačům pyramid i hlídačům, museli z hieroglyfů poskládat kouzelnou formuli, jež jim otevřela bránu do té správné svatyně.

Další etapou v pouti naplánované Georgem Foggem byla Arábie, která se těsně před příjezdem cestovatelů stala bojištěm mezi nejváženějšími šejky. Jejich kontakt a také majitel artefaktu šejk Ibrahim Madhí několik dní před jejich příjezdem zemřel a o jeho ropná pole se strhl nelítostný boj. Našim dobrodruhům tedy nezbylo nic jiného, než přidat se na stranu nejsilnějšího šejka, který se snažil dobýt území zemřelého, pomoci mu vyhrát nad ostatními šejky, a zajistit si tak cestu k artefaktu. Právě tak se také stalo a poutníci se vydali dál, tentokrát pěkně po svých, do vzdáleného Nepálu. Zde na ně čekal Láma zdejšího kláštera, v němž byl nepálský artefakt ukryt. Pro jeho získání musely výpravy přeplavat nedaleké jezero, a to ve stanoveném čase. Láma tedy prověřil i fyzickou připravenost našich družin.

Také náboženské znalosti museli cestovatelé během pouti prokázat. Buddhismus rozšířený v majestátné Číně byl dalším vodítkem k artefaktu, který měl v rukách samotný Buddha. Mniši, které si musely skupiny získat na svou stranu, aby jim pomohli v získání artefaktu, jim také nastražili nesnadné úkoly. A co teprve lstiví démoni Neznalost, Zmatek, Obžerství a Nevyzpytatelnost, kteří vyzkoušeli družiny ze získaných dovedností od mnichů. Následně se tedy soutěžící dostali k samotnému Buddhovi. Po vykonání modliteb se světoběžníci dostali k audienci, aby se od Buddhy dozvěděli, že pro získání posvátného ohně musí podstoupit rituální očistnou koupel. I přes počáteční zdráhání tedy i tento úkol byl vykonán a cestovatelé získali i čínský artefakt. Neznalost jazyka jim ovšem znemožnila objednat si večeři, a tak jim nezbylo nic jiného než si sami uvařit čínské nudle pěkně venku na ohni.

Maurská srdečnost na Novém Zélandu cestovatele nejprve překvapila. Náčelník, který kvůli jejich příjezdu na ostrov uspořádal oslavu, dokonce dovolil, aby se družiny zúčastnily tradičního závodu v domorodé obuvi Hool-in-kách. Nečekanou odměnou pro cestovatele však bylo, že si budou moct mezi domorodými dívkami vybrat své budoucí ženy, což samozřejmě s díky odmítli. Tím se ale náčelníkovi dobrodruzi znelíbili, a tak musely družiny vzít nohy na ramena a vodními toky a koryty tak, aby nebyly vystopovány, uprchnout z ostrova pryč.

Ledový artefakt ukrytý až na severním pólu v Antarktidě byl další do sbírky. Tentokrát však na naše cestovatele čekal jejich rival Vikirádža Ragú a se svými nohsledy se pokusil překazit výpravám cestu. To se naštěstí nepovedlo, ale skupiny přišly o většinu zásob a také artefakt, ukryt pod místem, kam došel i sám Amundsen, stále čekal na vysvobození. Zásoby se podařilo obnovit nelehkým lovem tučňáků, což nakonec přispělo k úspěchu polární mise.

Ovšem co naši cestovatelé asi nečekali, byla neskutečná pomalost chilských úřadů. Prakticky celé dopoledne pouze zjišťovali, která lejstra, povolení, potvrzení, žádosti a formuláře musí mít, jak je správně vyplnit a komu je odevzdat. Úkol velmi nesnadný ovšem vyvrcholil odpoledne, kdy se s línými úředníky chilské byrokracie setkali osobně. Dané odpoledne by se dalo spíše přirovnat k cestě od čerta k ďáblu, a také naše dobrodruhy tento blázinec dohnal ke krajně zoufalému řešení situace. Artefakt z Chile nezbývalo než jednoduše ukrást.

Další část cesty nás zavedla do Kolumbie, země zmítané drogovými gangy. Výpravy, které již byly donuceny uchýlit se k ne úplně legálnímu způsobu hry, potřebovaly nutně získat nějaké finanční prostředky, aby mohly v cestě pokračovat. Rozhodly se tedy pro další protizákonný čin - začaly obchodem na černém trhu s drogami. I zde byli cestovatelé velice překvapeni, jelikož jejich ?práce? se zalíbila místním drogovým bossům a ti je najali do svých služeb. Strhla se velká bitva, kterou k překvapení cestovatelů všichni čekali, a našincům nezbývalo, než hlídat si své holé životy. Jelikož však skupiny odvedly při dealování drog skvělou práci, na oplátku bossové gangů svolili a artefakt z této hříšné země mohl odplout společně s dobrodruhy. Plavba přes Atlantik nebyla ale vůbec nic příjemného. Většinu ze soutěžících skolila mořská nemoc a to opravdu nehezkým způsobem. Tu hrstku přeživších však sužovalo ještě něco horšího. Vzpomněli si totiž, že ke splnění podmínek George Fogga je potřeba znovu zavítat na Kanárské ostrovy a tam vyzvednout zapomenuté bílé kameny. A k tomu čas neúprosně letěl vpřed. Již v 7 hodin následujícího dne se měli všichni i se všemi artefakty hlásit ve starém dobrém reformním klubu.

Poslední den cesty, kdy se naši cestovatelé měli už pomalu ale jistě blížit k cíli, nebyli u cíle ani zdaleka. Kvůli poslednímu nevyzvednutému artefaktu znovu uvízli na Kanárských ostrovech. Neztráceli však naději a za pomocí všech rukou a nohou se dali do stavění letadel, která by je do Anglie dostala ještě včas. Jenže nevyzpytatelné počasí jim jednoduše nepřálo. Přišla taková bouře, že skoro dokončené trupy letadel rozmetala na neopravitelné kusy. Všechny čtyři výpravy tato nespravedlnost počasí naprosto zdrtila a co víc, na mysli měli jen krutou porážku. Ten večer, kdy všichni pohrouženi v černých myšlenkách přemýšleli nad možným návratem do Velké Británie, přišel za nimi Vyklouz, sluha George Fogga, a vzkřísil v soutěžních týmech novou naději. Sdělil všem skupinám, že sice jsou na cestě již 11 dní, avšak díky cestování proti směru otáčení Země, mají vlastně jeden den k dobru. A tak přípravy na poslední část cesty započaly nanovo. Do toho Vyklouz přišel s další zprávou? George Fogg byl prý nařčen ze satanismu a okultismu spojeného s tajemstvím pentagramu, nicméně tyto fámy ještě nebyly ověřeny, a tak se naše výpravy daly spíše do vymýšlení plánu, jak se dostat do Anglie, než aby se zaobíraly možným Foggovým okultismem.

Druhý den, kdy se soutěžící blížili k cíli mílovými kroky, se také George Fogg připravoval ke svému velkému triumfu. Artefakty, po kterých tak toužil, se pomalu přibližovaly a tím i cesta k pohádkovému starodávnému pokladu. O tomto tajemství však naši cestovatelé zatím nic netušili?

Foggův záměr byl jednoznačný. Celou soutěž neuspořádal kvůli svému dědečkovi, nýbrž kvůli vlastnímu prospěchu. Chystal se uloupit bájný poklad ukrytý pod znakem pentagramu. Reformní klub, kde měl být cíl cesty našich cestovatelů, byl zároveň také startem pro jeho vlastní pouť za obrovským jměním. Nikdo vlastně pořádně neví, kdy byl Reformní klub postaven a známo je jen to, že se zde už od dob dávno minulých scházejí ti největší myslitelé ze všech koutů světa.

Když si jednoho večera ještě mladinký George Fogg po boku svého dědečka všiml malého znáčku jemnými tahy vepsaného do tapety na zdi, začal se o znáček pentagramu zajímat více. Zjistil, že k odemknutí pentagramu potřebuje artefakty z vybraných zemí a skupinku lidí, za jejichž pomoci by mohl otevřít bájnou svatyni pentagramu skrývající neskutečný poklad. George Fogg byl lakomec a myšlenka na celou skupinu lidí, se kterou by se musel rozdělit o danou kořist, se mu věru nezamlouvala. Shodou okolností přišel rok 1922 a s ním i narozeniny Willyho Fogga, jeho dědečka. Soutěž, kterou uspořádal, byla skvělou záminkou, jak sehnat artefakty a postavit pentagram. Na co ale nepomyslel, byl jeho sluha Vyklouz, který večer před zastírací narozeninovou oslavou odhalil Georgovy úmysly a poradil našim družinám, jak získat poklad pro sebe a hamounství George Fogga překazit.

Družiny uposlechly rad, kterých se jim dostalo, a podle toho také celá soutěž dopadla. Jako první otevřela svatyni za pomoci kouzelné formule, správného dodržení postavení v pentagramu i rozmístění artefaktů v cípech, skupina Giusseppe Fishimaniho, Ivánovny Krasněvy a jejich sluhy Carlose. Radost z úspěchu byla obrovská! Nejen, že objeli celý svět, ale navíc rozluštili tajemství, o kterém na začátku pouti neměli ani ponětí. Cenností ukrytých ve svatyni bylo tolik, že všichni zúčastnění dostali svůj podíl a spokojenost nakonec byla maximální.