Úvodní obrázek
Shlédněte naše videa

Tábor 2016 -#1


24
září
Tábor 2011

V roce 2011 se všichni táborníci přesunuli do dob Divokého západu, kde došlo k velkému měření sil mezi indiány a kovboji. Hned první den večer se v táboře zjevili dva nesmiřitelní soupeři – Ohnivý Buvol a Fleury Petersson. Hned z prvního setkání bylo všem jasné, že indiáni a kovbojové vedle sebe nedokážou poklidně žít – Fleury P. nazval Ohnivého Buvola „Připáleným Bizonem“, načež Ohnivý Buvol bledým tvářím téměř vyhlásil válku. Nakonec slovní potyčka skončila jen ultimátem pro kovboje na opuštění území Diez Coronas. Jelikož nebylo možné rozdělit táborníky na bledé a rudé tváře podle barvy pleti, tak proběhlo rozřazení pomocí soubojů v rozličných disciplínách, z nichž nejspravedlivější, nejzábavnější a nejspolehlivější byl zápas ve volném stylu s obávaným indiánským válečníkem – Zuřivým Kancem.

Druhý den dopoledne jsme usilovně pracovali na zvelebnění naší táborové základny a odpoledne proběhlo stavění indiánských a kovbojských osad, které nám velmi znepříjemnili podlí bandité svými nepřátelskými nájezdy. Následující dopoledne jsme věnovali studiu činností nutných pro přežití na divokém západě – orientace v terénu, stavba stanů, šifrování, uzlování, první pomoc, rozeznávání bylin a dřevin a také výrobě ručních zbraní. Odpoledne proběhla klíčová hra pro další vývoj našeho celotáborového příběhu, kde kovbojové a indiáni navzájem obsazovali teritoria Divokého Západu za pomoci informací, které získávali od velkého Manitou po splnění náročných a záludných úkolů. Tímto se indiánům i kovbojům otevřela možnost hrát strategickou hru, která nás provázela celý tábor a jejíž výsledek přímo ovlivňoval umístění v závěrečné hře.

Další den jsme pokračovali v získávání tábornických dovedností a také proběhla registrace území se zlatem následně doplněná o jejich náročné vytěžení. Několika šťastlivcům se podařilo vytěžit i diamanty, ale jejich zhodnocení bylo velmi náročné. Příští ráno se všechny skupiny vydaly sbírat síly na další soutěže na celodenní výlet, při kterém tvořily zajímavý fotopříběh.

Následující den probíhalo prohlubování nezbytných znalostí pro přežití na Divokém Západě a pomalu se schylovalo k epické vodní bitvě. Odpolední vodní bitva dosáhla nepředstavitelných rozměrů z hlediska velikosti území, variability zbraní, entuziasmu účastníků i objemu spotřebované vody. K velké indiánské nelibosti se do bitvy zapojili i bandité, kteří velmi stranili kovbojům, což vedlo Ohnivého Buvola k rozhodnutí vykopat válečnou sekeru. Po vykopání válečné sekery se bledé tváře snažily postavit cestu pro železného oře přes území statečných indiánských bojovníků, ale za vydatné pomoci nepředvídatelných banditů se jim to nepodařilo.

První víkendový den strávili indiáni a kovbojové na Greenhornově cestě, což byla náročná stezka plná obtížných úkolů, na kterou se soutěžící mohli před jejím započetím vybavit různými pomůckami. Leckterá skupina prohýřila podstatnou část svých úspor i přes varování Ohnivého Buvola a Fleuryho Peterssona. V neděli se uskutečnily velké slavnosti ohně, které vyvrcholili odpálením dynamitu a vařením chutných gulášů.

Začátek nového týdne přinesl Manitouovu kletbu a klání jednotlivců na indiánsko-kovbojské stezce. Večer jsme uspořádali majestátní lov bizonů a k večeři jsme pak měli lahodné bizoní steaky. Bohužel nám bizoni roznesli na kopytech část našich osad a další den bylo nutné je obnovit – k tomuto úkolu jsme se odhodlali požádat o spolupráci velké indiánské šamany v blízkosti naší základny. Jelikož si indiáni dohodnuli výrazně lepší podmínky spolupráce, tak tato hra skončila jejich drtivým vítězstvím. Kovbojové si alespoň spravili náladu v závěrečném souboji „na život a na smrt“. Další den jsme se vydali na zasloužený odpočinek na blízké koupaliště a čerpali síly na závěrečnou hru.

Vyvrcholením celého tábora byla pětifázová celodenní hra, která začala soupeřením o zvýhodnění ve strategické hře při několika obtížných úkolech pro skupinky i jednotlivce (zejména oblíbený byl obrněný vůz). Po této části proběhlo během polední pauzy finálové kolo strategické hry, které rozhodlo o výhodách jednotlivých skupin pro odpolední část. Odpolední část před svačinou důkladně prověřila znalosti soutěžících v jednotlivých oborech táborových dovedností. Po svačině se obě skupiny vydaly na cestu, kde se jejich cíl odvíjel od odpovědí na různě záludné otázky. Při poslední části bylo nutné prokázat své střelecké schopnosti před samotným Fleury Petersonem a Ohnivým Buvolem a pak již byla volná cesta k velké odměně pro zvítězivší tým, kterým se po vyrovnaném boji nakonec zaslouženě stali indiáni.

Poslední den již zbývalo jen uklidit naše táborové vybavení a utratit všechny vydělané indiánské a kovbojské kolíky v oblíbeném Flo-Chro bazaru. Všichni táborníci si domů zajisté odvezli hodnotné zboží za neuvěřitelné ceny a všichni se těšíme na další rok!