Úvodní obrázek
Shlédněte naše videa

Tábor 2016 -#2


7
březen
Jak vypadal tábor 2009

Léto roku 2009 bylo pro náš tábor celé ve znamení antických her a soutěží. Účastníci tábora se rozdělili do 3 skupin, kde každá z nich reprezentovala jedno velevážené antické město – Atény, Théby a Spartu.

První den po příjezdu jsme se setkali tváří v tvář s řeckými bohy. Nechyběl mezi nimi samozřejmě Zeus, hlavní olympský bůh, spolu se svou manželkou Hérou. Doprovázeli ho další, jako například Poseidon, Hádes, Áres, Apollón, Hermes a mnoho dalších. Speciální pozornosti se dostalo třem bohyním, které zastupovaly zmíněná města: Za Atény jak jinak než Pallas Athéna, bohyně moudrosti a jasného rozumu. Za Spartu to byla Artemis, bohyně lovu. A konečně za Théby to byla Afrodita, bohyně krásy a lásky.

Od Dyje a Poseidona jsme se dozvěděli, jaký úkol nás bude letos čekat. Protože bohové již mají vychloubání a roztažnosti města Atény akorát tak dost, rozhodli se, že tomuto městu vezmou titul hlavní město Řecka a vyhlásí soutěž o město nové. Po pečlivém uvážení vybrali jako kandidáty právě zmíněná města, i když Aténám se jim už moc šanci dát nechtělo.

První den si musela města vybudovat základny, které představovaly to, jak by mělo nové hlavní město vypadat. Budovaly se knihovny, opevnění, observatoře, banky, přístavy a další budovy, které nesmí v hlavním městě chybět. I přes počáteční nesehranost obyvatel, se nám nakonec povedlo vybudovat kvalitní a bezpečné základny pro další části hry.

Druhý den se obyvatelé měst dozvěděli, že další velký úkol jim Zeus sdělí na jednom z ostrovů, které jsou rozesety v Egejském moři. Protože cesta byla nebezpečná a plná nástrah všech olympských bohů, rozdělili jsme se do menších skupin, abychom lépe proklouzli kolem všudypřítomných božích strážců a abychom v případě, že některou ze skupinek potká velké neštěstí, měli ještě dost obyvatel na pokračování v soutěži. Proto všechno byli bohové o to víc překvapeni, že se všem skupinkám podařilo projít s minimálními ztrátami.

Jak se soutěžící dozvěděli na konci strastiplné Cesty na ostrov, jejich dalším úkolem bylo detailně zmapovat, kdo že to vlastně na tom Olympu sídlí, jaké má funkce, co ho reprezentuje a také pomalu rozplést složitý spletenec příbuzenských vztahů mezi bohy. Pomoci jim k tomu měla roztodivná stvoření antické mytologie – Satyrové, Múzy a Agrounauti. Především jeden zlý a podlý Satyr naše statečné obyvatele tří měst značně potrápil, ale výsledné informace, které jsme dali dohromady, byly více než dostačující.

Následující den jsme vyrazili poznávat řeckou zem, a protože nás poslední soutěž velmi zaujala (obzvláště děkujeme podlému Satyrovi za zpříjemnění hry), rozhodli jsme se, že toho o řecké mytologii zjistíme víc a večer se s tím pochlubíme bohům.

Bohy již delší dobu trápí území okolo krajiny Trákie. Usídlila se zde zlá stvoření a nejrůznější bytosti, které sem byly vyhnány z celého Řecka. Mezi ty nejhorší patřil Kerberos a Kalydónský kanec. Bohové se rozhodli, že s nimi konečně zatočí a právě my jsme jim s tím měli pomoci. I když ty nejhorší bestie odolávali velmi dlouho, nakonec jsme je udolali všechny a osvobodili svou zemi od jejich útlaku.

Tento den skončilo oťukávání a hraní si na vojáčky. Konečně se bojovníci všech tří měst utkali v přímém boji. Bojovali o svoje základny, dobývali opevnění a bili se i na volném prostranství. Boj to byl krutý a ušetřen nebyl nikdo. Velmi záleželo na zvolené taktice i umístění základny. I bohové nakonec byli rádi, když tato bitva skončila.

Protože se obyvatelé měst v průběhu celé soutěže zdokonalovali v různých dovednostech, bylo nutné je patřičně vyzkoušet. Bohové nás zkoušeli tvrdě a přísně a každá chybička znamenala velký hněv Diův. Přesto se nám podařilo se ctí projít všemi zkouškami.

Na toto ráno jen tak někdo nezapomene. Zeus, který se obvykle zjevoval až pod odpoledním sluncem, nás nyní navštívil za brzkého rána. Sdělil nám, že není spokojený s tím, jak naše města reprezentujeme a jak zde soutěžíme o titul hlavního města. Řekl nám proto, že vybral ještě jedno město, které se k soutěži přidá, ale abychom ho nemohli dobýt a zničit, neprozradil nám, o které jde. Zjistit to ale pro nás nebyl velký problém a brzy jsme věděli, kam se máme vydat bojovat s nezvanou konkurencí. Jaké na nás ale čekalo překvapení, když místo města na dobytí se nám zjevil opět Zeus a jako trest za neuposlechnutí jeho příkazu nám sebral oheň – to hlavní, co jsme měli a co nám pomáhalo celou dlouhou dobu.

Naštěstí se nám oheň po dlouhém boji podařilo dostat zpět. Museli jsme ho převážet na lodích, projít s ním lesem, který byl hlídán hroznými kreaturami a nakonec ho donést až do svých základen. Tam jsme uvařili božskou manu, kterou jsme potom obětovali bohům (některé město i třikrát), abychom si tak odčinili náš trest.

Vysíleni po dnech těžkých bojů a úkolů jsme se uchýlili k hledání surovin na obnovení základen i našich sil a k rozmnožování našeho majetku na burzách s různým zbožím.

Jak se chýlila naše soutěž ke konci, bohové se rozhodli, že na naši počest uspořádají Olympijské hry. Vybraní reprezentanti ze tří měst soutěžili v disciplínách jako antický skok do antické výšky až jedenácti antických dlaní, a to všechno přes antickou laťku do antického doskočiště. Dalšími, již méně antickými disciplínami byl skok do dálky, běh těžkooděnců, zvedání břemene, hod oštěpem. Nakonec největším úspěchem skončila disciplína závody pětispřežení, která prověřila nejen fyzickou kvalitu soutěžících, ale také kvalitu božské kuchyně. Kdyby totiž kuchyně nebyla dostatečně kvalitní, náklad vezený na pětispřežení (antičtí bohové) by nebyl zdaleka tak těžký a závodníci by běhali o poznání rychleji. To se ale nakonec nestalo a tak znavení závodníci mohli poděkovat božské kuchyni za přípravu zajímavé disciplíny.

Nastal poslední den, kdy jsme museli projevit všechny naše kvality a získané dovednosti a znalosti. Bohové nás podrobili neuvěřitelně náročné zkoušce, zakončené výběhem na horu Olymp (u někoho už pouze výšlapem či výplazem). K velké nelibosti některých bohů a naopak k jásotu jiných Atény obhájily svůj status hlavního města Řecké říše…a nutno říci, že zcela oprávněně.